Filmové OKO promítá to, co lidi baví a jinde by to neviděli!

Vybrat film, který by se líbil všem divákům, je prakticky nemožné. Proto je program nejmenšího kina v Havlíčkově Brodě opravdu pestrý a je určený všem možným divákům. Občas si na své přijdou fanoušci sci-fi, jindy se přijdou zasmát milovníci komedií. Promítá se často i pro diváky, kteří vyhledávají dokumenty, a samozřejmě se také myslí na ty nejmenší v Pohádkovém OKU. Před uzavřením kin se promítalo každou středu s kapacitou pro více jak 100 diváků. Momentálně je situace trochu komplikovaná ale to rozhodně Jirku Svobodu, který je dramaturg, uvaděč a zároveň i promítač, nijak od pouštění filmů neodradilo. A kam že to vlastně diváci chodí? Filmové OKO je klubový filmový projekt, přinášející divákům snímky, které v běžných kinech neuvidí. Takže OKO je zpět a každou středu večer se můžete těšit na filmovou projekci!

„Nejsme kino. Jsme Filmové OKO!”

Jirko, karanténa a omezení pomalu končí, ale pojďme se ještě vrátit na začátek. Kde jsi poprvé slyšel o koronaviru a jaká byla tvá reakce?

O korovaniru jsem poprvé zaslechl na Twitteru někdy na začátku letošního roku, kdy byl ještě neznámým plicním zánětem. V té době byl koronavirus „zajímavostí“ z druhého konce světa. No a pak se to rozjelo. Hned, jak jsem o koronaviru slyšel poprvé, přemýšlel jsem o pořízení roušky nebo respirátoru. Nevěřil jsem ale, že se virus rozšíří tak rychle k nám. Pak už roušky v obchodech nebyly a musely jsme je šít a začít distribuovat po vlastní ose. I to byl důvod, proč jsem se zapojil do dobrovolné „ajťácké“ aktivity na rozvoj nanotechnologií a využití uhlíku v boji proti koronaviru. Jsem rád, že se situace u nás lepší.

Kdy a kde se zrodil nápad vytvořit Filmové OKO a jak těžký byl rozjezd?

Kde jinde, než v hospodě. Kuba Baloun mně před více jak třemi lety navrhl, že by potřeboval pomoci s dramaturgií a znovurozjezdem Filmového OKA. A protože mám filmy rád, tak jsem na to kývl. Rozjezd byl poměrně těžký. Kdo si myslí, že jde jen o to, film objednat a pustit, ten se mýlí. Filmová dramaturgie je o sledování novinek, o filmových festivalech, nakoukávání, komunikaci s distributory, výběru filmu. Kromě toho musíš dělat administrativu, výkazy pro fond kinematografie, statistiky atd. Nejdůležitější je ale dostat do Oka diváky, proto se také starám o web a sociální sítě, reklamu, marketing.Píšu recenze a články, komunikuju s novináři a hosty. No a pak film dramaturgicky uvedu, pustím na velkém filmovém plátně a modlím se, aby se něco nepo….. Proč to tedy dělám? Je v tom trocha romantiky, punku a možná taky hluboko ukryté exhibice. Možná i díky tomu je Filmové OKO tak autentické. A po promítání jsem strašně rád, když o filmech diváci mluví a opět se přijdou podívat na film do OKA.

Jako dramaturg Filmového OKA jsi musel nejdřív omezit a poté úplně ukončit promítání, jak to proběhlo?

Ve středu 11. března jsme byli asi posledním místem na Vysočině, kde se ještě promítalo. Při úvodním slovu k dokumentu Attila jsem říkal, že se obávám kompletního uzavření kulturních institucí. Což se také stalo. Na březen a duben jsem měl naplánováno plno atraktivních filmů… Tenkrát v Hollywoodu, LeMans 66, filmový projekt OKO naslepo, nové dokumenty Pro Samu a V síti. Jako asi každému, i nám udělal koronavirus, hodně silnou čáru přes rozpočet. Je načase být opět pozitivní, protože ve středu 13. května jsme byli první, kteří v Havlíčkově Brodě opět promítali.

Chybělo lidem Filmové OKO, měl jsi nějaké reakce a dotazy ohledně znovuotevření?

Podmínky nouzového stavu byly celkem jasné. Navíc v průběhu března a dubna diváci moc na zábavu nemysleli. Od té doby, co se začalo mluvit o rozvolňování opatření, se začaly množit i dotazy ohledně znovuotevření Filmového OKA.

Neuvažoval jsi o nějakém náhradním programu, promítání na zahradě, nebo ještě něco bláznivějšího?

Čteš mně myšlenky. O zahradním promítání třeba svobodných filmů jsem uvažoval. Víc ale stejně nešlo. Všechno bylo zavřené a ani filmoví distributoři nepůjčovali tituly. Snažil jsem se ale, aby diváci na Filmové OKO nezapomněli. Ve spolupráci s dokumentární platformou KineDok jsme uspořádali online promítání dokumentu Central Bus Station s diskuzí s režisérem Tomášem Elšíkem. Kromě toho jsem přinášel filmové novinky a zajímavosti.Pak jsem jeden den začal uvažovat o autokině. Než jsem se ale rozhoupal, tak se s autokiny roztrhl pytel.

Teď už to vypadá, že se kina znovu vrátí k původnímu programu. Jak momentálně probíhá promítání u vás v klubu?

Kvůli zpřísněným hygienickým podmínkám nařízených Vládou ČR, v podobě odstupů sedaček, jsme byli nuceni upravit kapacitu sálu. U vstupů máme desinfekce, ochranné prostředky a letáky s doporučením ministerstva zdravotnictví. Samozřejmě, že to není ideální, ale promítáme. A to je nejdůležitější.

Jaké filmy plánuješ promítat a na co bys chtěl diváky nalákat?

Částečně navazujeme na předkoronavirový program. Divákům rozhodně doporučuji trojici nových filmových dokumentů, a to Afrikou na pionýru, V síti a Pro Samu. Kromě toho zvu i na další letošní novinku, dobrodružný životopisný film Amundsen, který se částečně natáčel i v České republice. Promítneme si i něžnou komedii Malá lež a snad i zbrusu novou letní komedii Raoul Taburin, která nás zahřeje a pohladí u srdce. To jsou emoce, které právě teď všichni potřebujeme.

Je někdo komu bys chtěl poděkovat, nebo jenom něco vzkázat?

Jsem strašně rád, že se po dlouhých týdnech bez filmového plátna můžeme zase společně scházet ve Filmovém OKU. Upřímně řečeno, před měsícem bych nevěřil, že se kultura rozjede ještě před prázdninami. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nás podporovali a společně s námi věřili, že se do Filmového OKA co nejdříve vrátíme.

Text a foto: Michal Mašek

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *